V pátek Liščata čekalo, pro ně již tradiční, putování za lýkovcem jedovatým. Ten rozkvétá v předjaří a zaujme svou krásnou barvou a vůní. Po jeho prozkoumání, jsme ses vydali na procházku lesem. Tam jsme pozorovali rozkvetlé bledule jarní, rašící kopřivy a další známky jara. Cestou jsme viděli srnce stále ještě v zimní srsti, který se po chvíli začal ozývat typickým "bekáním". Některá z Liščat srnce slyšela poprvé a zaměnila jeho hlas za štěkot psa. Když jsme opustili les, čekala nás porytá louka. S Liščaty, jsme si vysvětli vztahy mezi myslivci a zemědělci. Nedaleko byly kolem potoka tři staré, rozpadlé balíky sena. Z těchto balíků jsme o rozřezali a odnesli veškerou síťovinu, která tam ještě zbyla. To hlavně proto, že se blíží období vytloukání srnců a těm by mohla síť do nového paroží namotat. Srnec by tak mohl uhynout v důsledku vysílení, hladu, žízně nebo by mohlo dokonce dojít k vylomení parůžku i s pučnicí a následnému úhynu. Liščata se tak dozvěděla, co se děje v přírodě, jak vypadá lýkovec a zabránila možnému úhynu srnců.